Často to neměl jednoduché. Úředně bychom mohli napsat: sociálně slabá nefunkční rodina, dětský domov… ale ten život, který se za tím ukrývá, je obsáhlejší, složitější… V každém případě, jak nastoupil do pracovní terapie v Domě Šance, už ve vagonu spát nemusí.
Trochu problém je, že ten náš Honzík má „opožděnou pubertu“... Radíme mu. Mluvíme s ním. Řešíme oblečení, boty, zuby (čistil si je špatně, hned dostal od naší paní doktorky MUDr. Mudrové vyhubováno:-) a hodně věcí mu pomalinku dochází. Vše je před ním včetně velkých příležitostí, které má v Projektu Šance před sebou, tak mu pojďte spolu s námi držet palce, abychom sem mohli přidat třetí fotku, co se mu vedle nás podařilo…
V dílně Domu Šance se Honzík cítil pořád na samostatný život nepřipravený. Dokonce odmítl nastoupit na brigádu do Obecního domu, ale vše se změnilo, když se zamiloval. Od nás sice odešel, ale kvůli lásce ušel ke své záchraně světa kraj. Nedávno si nám dokonce „stěžoval“, že pracuje celé dny. Zajímavý posun. To, co se nám za pár let nepodařilo, zvládla láska během minut:) My ale stejně tiše víme, že tu největší průpravu absolvoval u nás.
