V uvozovkách by se dalo říci, že jeho „kariéra“ mohla začít a skončit na Hlavním nádraží v Praze. Na Hlaváku. Nestalo se tak.
Kontakt s Lászlem a Domem Šance nabídl Mariovi jinou cestu osudu. Ve dvaceti letech si ale myslel, že několik hip hop póz bude stačit na půlku problémů. Před ním ale bylo jen učení se pracovat, učení se komunikovat, učení se, že László není natvrdlej a hned mu všechno prokoukne… ale vrcholem byla brigáda v hotelu Hilton, kde, představte si, chtěli, aby pracoval. Prostě konec. Sbalil si saky paky i dvě švestky a šel za snem mít se dobře bez práce… po měsíci zvonil Lászlovi mobil. Volal Mario. Vrátil se… Batůžek se sny si zatím nosí všude s sebou, ale jak nám László občas říká… mihotavé světýlko na konci tunelu bliká…
Druhou pracovní příležitost dostal Mario v hotelu EXPO a neutekl, což byl sice posun, ale úspěch to ještě úplně nebyl, a tak se vrátil opět do hotelu Hilton, kde to zkouší znovu, a jsou před ním všechny cesty a možnosti otevřeny…
